Taylor rule and EMU - Monetary Policy Determination and ECB's Preferences

Primárním cílem ECB, definovaným v Maastrichtských kritériích, je udržení stabilní cenové hladiny. V případě, že je tento cíl splněn, může tato centrální banka svou monetární politiku zaměřit na stimulaci růstu a zaměstnanosti v HMU. Obavy z nesplnění primárního cíle s důsledkem ztráty kredibility staví ECB do role velmi konzervativní banky. Její konzervativní přístup je kritizován nejen ze stran kandidátských zemí na vstup do HMU, které mají v porovnání s HMU tendence dosahovat vyššího růstu za cenu vyššího růstu cenové hladiny, ale také ze stran stávajících členských států HMU. Odlišné požadavky na expanzivnost či restriktivnost monetární politiky ECB se vyskytují z důvodu rozdílných temp růstu a inflace v jednotlivých státech Eurozóny. Elegantním nástrojem pro výpočet požadované výše úrokové sazby na základě mezery růstu a inflační mezery, tedy odchylky inflace od cílové hodnoty, je Taylorovo pravidlo.Hlavním přínosem článku je diskuse na téma konzistentnosti preferencí ECB a národních centrálních bank kandidátských zemí na vstup do EMU, založená na netradičním empirickém odhadu parametrů Taylorova pravidla. Do empirické analýzy vstupují jako exogenní proměnné krátkodobé úrokové sazby na mezibankovním trhu. Soudobé empirické studie považují krátkodobé úrokové sazby na mezibankovním trhu za endogenní proměnné, reprezentující požadovanou výši úrokových sazeb v podmínkách jednotlivých států. Cílem autorů tohoto článku není porovnat požadovanou výši krátkodobých úrokových sazeb, ale analyzovat vlastní preference centrálních bank. Tyto jsou v modelu vyjádřeny parametry a a b. Rozdíly mezi jednotlivými státy v podobě rozdílných temp růstu a inflace se sice odrážejí v různých úrovních požadovaných úrokových sazeb, ale za mnohem vhodnější autoři považují rozdíly v preferencích centrálních bank těchto zemí. Po začlenění kandidátských zemí do EMU lze díky procesu reálné konvergence očekávat změnu inflačních tlaků i podmínek růstu. Změnu v preferencích monetárních autorit daných zemí ale očekávat nelze.Empirická analýza prokázala, že Centrální banka Maďarska viditelně preferuje stimulaci růstu před stabilitou cenové hladiny. V analyzovaném období ECB, Česká národní banka a Národní banka Polska shodně preferují stabilitu cenové hladiny před stimulací ekonomického růstu (tab. I-VI).